Historie školy

Počátky organizovaného vítkovického učňovského školství spadají do druhé poloviny 19. st. Vedení podniku si uvědomovalo, že s postupujícím technickým vývojem a jeho neustálou diferenciací je nezbytné zajistit vhodné výukové podmínky pro svůj žákovský dorost, který dosud získával znalosti pouze ve zvláštních kursech zřizovaných v prostorách místních obecných škol. Proto generální ředitel Paul Kupelwieser v roce 1883 požádal rakouské ministerstvo kultu a vyučování o povolení ke zřízení Živnostenské pokračovací školy s německou vyučovací řečí. 

Vítkovické železárny již nechtěly být napříště odkázány pouze na zkušené dělníky z jiných částí monarchie či zahraničí. Naopak si kvalifikované dělníky a techniky chtěly samy vychovávat. Prvním učitelem vítkovické pokračovací školy byl Josef Eysák z Marienfeldu, původně domácí učitel dětí ředitele Kupelwiesera. Výuka probíhala v provozních dílnách železáren. V roce 1909 nalezlo téměř pět set učňů zázemí v budově místní chlapecké měšťanské školy. Zpočátku byly zřízeny jen dvouleté obory, výuka probíhala šest dnů v týdnu v odpoledních a večerních hodinách, celkově dvanáct hodin. Podnik měl v úmyslu otevřít ve školním roce 1914/1915 třetí ročník. Válečné události tuto snahu odsunuly až do školního roku 1925/1926.

Jelikož řada zájemců o vyučení ve Vítkovicích pocházela ze vzdálenějších míst, přistoupil podnik v roce 1912 k výstavbě prvního učňovského domova. Dvoupatrový objekt se nacházel na ulici 1. máje. Ubytováno v něm bylo v průměru na 125 učňů.

V roce 1936 získala škola vlastní prostory. Teoretická výuka probíhala v budově v Kotkově ulici ve Vítkovicích, která dříve sloužila jako dělnická kasárna. Vyučovalo se šesti základním oborům: elektrikář, kovář, modelář, slévač, soustružník a zámečník. Praxe probíhala zejména v dílnách strojírny, nové ocelárny, válcovny trub a elektrických ústřednách. Po válce se začal zvyšovat počet učňů, proto bylo na přelomu čtyřicátých a padesátých let vystavěno v Hrabůvce nedaleko Jubilejní kolonie pět dvoupatrových internátních objektů, zároveň byly otevřeny další obory: vysokopecař, valcíř trub, zedník, valcíř za tepla a valcíř za studena.

Vzhledem k významu a prioritnímu postavení těžkého průmyslu narůstal v letech po druhé světové válce zájem o vyučení ve Vítkovicích. Kapacita výukových prostor v Kotkově ulici přestala dostačovat a vedení podniku začalo přemýšlet o výstavbě zcela nové reprezentativní školní budovy. Za vhodné místo byl vybrán pozemek v Hasičské ulici v Hrabůvce. Výstavba třípodlažní budovy začala 1. července 1960. Projektovou dokumentaci vypracoval ústav ministerstva vnitra v Opavě podle studie architekta Stoklasy z Hutního projektu Praha. V září 1961 byla dokončena první etapa hrubých stavebních prací. Prvním školním dnem v nové budově bylo 16. září 1963. Nový školní objekt byl výjimečný technicko-didaktickým zázemím, které poskytoval svým žákům i dalším vybavením. V roce 1964 byla na střeše budovy postavena hvězdářská kopule, po jejíž dostavení začal fungovat astronomický kroužek učňů. Šlo o druhé zařízení tohoto druhu v Ostravě. V roce 1967 byly v rámci dokončení druhé etapy výstavby školy otevřeny dvě nové tělocvičny a krytý bazén. Dne 24. května 1969 zahájilo v bočním traktu učiliště činnost kino Vítek, v němž se promítalo až do počátku devadesátých let.

Ke vzdělávání učňů přispívala od roku 1963 i školní knihovna, která kromě vyloženě technických a odborných publikací půjčovala i beletrii a časopisy pro mládež. O dva roky později činil její fond cca 16 000 svazků. Jelikož se tehdy na ve škole učili i chlapci maďarské národnosti, zapůjčila knihovna z Košic i několik stovek publikací v maďarském jazyce.

Přelomovým mezníkem v dosavadní historii školy byl školní rok 1964/1965, kdy byly na učilišti poprvé otevřeny pětileté maturitní obory, ve stejném roce byl přijat vůbec největší počet učňů, celkem 1 687, z toho 254 dívek. Na učiliště tehdy celkem docházelo téměř 4 500 učňů, jejichž výuku a výchovu zajišťovalo 76 stálých učitelů a mistrů odborného výcviku. Škola nabízela absolventům základních škol širokou škálu hutních, strojních, stavebních a elektro oborů. V šedesátých letech byl v provozních halách těžké mechaniky (tehdejšího vítkovického závodu 3) natočen krátký film o vítkovických učních, který měl veřejnosti přiblížit jejich první zkušenosti při získávání praxe. V šedesátých a sedmdesátých letech bylo častým zvykem zahájení školního roku na vítkovickém stadiónu.

Vedení školy kladlo velký důraz na smysluplné využití volnočasových aktivit svých žáků, které by přispěly k formování jejich osobností a současně eliminovaly nežádoucí jevy v chování. Velmi oblíbené byly různé sportovní oddíly, kterých v druhé polovině šedesátých let fungovalo pod patronací učiliště celkově šestnáct. Řadu desetiletí reprezentoval školu dechový orchestr Ostravan. Největší úspěch dosáhl pod vedením dirigentů Karla Tomáška a Felixe Raděndy v roce 1967 na prvním ročníku evropského hudebního festivalu v Belgii, kde dokázal v těžké konkurenci zvítězit a získat dvě zlaté medaile a dva diplomy.

V šedesátých letech přišlo vedení školy s nápadem veřejné prezentace výrobků učňů, nazvané Soutěž technické tvořivosti mládeže. Patrně nejúspěšnějším se stal ročník 1967, kdy bylo ve výstavních prostorách na Mírovém náměstí představeno veřejnosti 477 exponátů. Jeden z nich byl dokonce patentován. Kromě toho připravili žáci každé jednotlivé specializace výstavku o svém oboru. Za pouhý měsíc zhlédlo expozici více než 13 000 návštěvníků.

VÍTKOVICKÁ STŘEDNÍ vznikla 1. září 2008 na základě zřizovatelské smlouvy školské právnické osoby. Nová škola vznikla přeměnou dosavadní školy LINGVA – soukromé gymnázium, s.r.o., Čs. exilu 491, 708 00 Ostrava – Poruba na školskou právnickou osobu s výše uvedeným názvem a se sídlem na ul. Hasičská 1003/49, 700 30 Ostrava – Hrabůvka a s odloučeným pracovištěm na ul. Čs. exilu 491, 708 00 Ostrava – Poruba.

Zřizovatelem školy je společnost VÍTKOVICE, a.s., Ruská 2887/101, 706 02 Ostrava – Vítkovice, a AHOL – Střední odborná škola, s.r.o., náměstí Jiřího z Poděbrad 301/26, 703 00 Ostrava-Vítkovice

Od 1. 9. 2009 přešli všichni žáci Střední školy technické v Ostravě – Hrabůvce a všichni pedagogičtí i nepedagogičtí zaměstnanci na VÍTKOVICKOU STŘEDNÍ PRŮMYSLOVOU ŠKOLU A GYMNÁZIUM. Do rejstříku školských právnických osob byly zapsány nové obory vzdělání, které se vyučovaly na Střední škole technické, Ostrava-Hrabůvka, příspěvková organizace.

Škola navazuje na tradice Střední školy technické v Ostravě – Hrabůvce, příspěvková organizace, se sídlem na Hasičské ulici 49, Ostrava-Hrabůvka a na tradice LINGVY – soukromého gymnázia, s.r.o. v Ostravě – Porubě.

K 1. 9. 2013 získává organizace nový název školské právnické osoby, a to: VÍTKOVICKÁ STŘEDNÍ PRŮMYSLOVÁ ŠKOLA.

Vzdělávání žáků probíhá v moderně vybavených dílnách zařízených pro výuku strojírenských oborů, modernizovaných učebnách teoretické výuky a expozicích Světa techniky. Vybrané předměty jsou vyučovány metodou CLIL neboli prostřednictvím cizího jazyka. Škola nabízí 15 oborů, z toho je 14 v denní formě studia. Ve školním roce 2019/2020 měla naše škola 701 žáků. Škola má 4 učebny výpočetní techniky, učebnu výpočetní techniky CAD/CAM, 5 učeben vybavených multimediální technikou pro výuku všeobecných odborných předmětů, učebnu mechatroniky, učebnu fyziky, 2 učebny matematiky, 2 učebny technologie, učebnu elektrotechnologie, učebnu pro výuku společenskovědního vzdělávání, 2 učebny českého jazyka, 5 učeben pro výuku cizích jazyků, 17 kmenových učeben a 2 tělocvičny v prostorách školy. Ve školním roce 2019/2020 spolupracuje naše instituce s 59 firmami, jež našim žákům poskytují praktickou výuku. Z celkového počtu je 37 firem zaměřeno na strojírenství, 13 na elektro, zbývajících 9 je pak autoservisů.